CO ŽIVOŘÍ TO NAŠE ČESKÉ ŽITÍ...

Antonín Sova

Co živoří to naše české žití, mám pro vše pouze mysl starostlivou, cos velkého duše moje cítí, jak udeřit by měla písní divou. Stesk „malých lidí“ jako bouř se řítí, leč každý zlomen zmírá českou nivou, bolavé rány počínají hníti, krev uchází nám každou ranou živou. Co hadry vetchými ty rány váže, je péče směšná jen a prokletá! A zrovna tak ty hrozné zhojí tísně jak srdce milencovo koketa, neb básník – byrokrat, že často káže, dělníků davy limonádou písně!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

337. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rodnému jazyku. (Jaroslav Vrchlický)
  2. KARLŠTEJN (Jan Neruda)
  3. 26. Nynější hudba. (František Zdobnický)
  4. KDYŽ VÍTR LKÁ. (Adolf Brabec)
  5. PĚVCŮM. (František Kvapil)
  6. ZVONŮM VÁNOČNÍM. (Otakar Auředníček)
  7. VEČERNÍ ZVONY. (Augustin Eugen Mužík)
  8. IX. (Josef Kubelka)
  9. SMÍCH A PLÁČ. (Antonín Klášterský)
  10. DELIRIUM. (Jan Opolský)