NEOHROŽENÝ
Památce K. Havlíčka Borovského
V něm všecky krásné síly národa
a jeho tragický už osud žil...
Vše cíl být mělo a ne náhoda,
zrající věky, promyšlený cíl...
Řím bál se ho... A vládní, cizí stroj
kolečka svoje strkal rezivá...
A s Neohroženým byl krátký boj:
přervali tkalci pásma přediva...
Tak nevysmál se nikdo vrahům svým
ni vrahům rozumu a lidských práv,
takovým slovem z kovu raženým,
by otřás’ navždy milionem hlav...
Tak jasnou hlavu a tak čistý vtip
si neuchoval nikdo v zápasech,
tak jedovatý nikdo nevrh’ šíp
po římských prelátech...
66
Řím oddych si... Stroj vládní rezivá
kolečka popohnal zas, ječivá...
Přes jeho těžká pouta s vyhnanstvím
obluda roste: Byrokrat a Řím...
Na skále hnízdo prázdné, poslední
o vzletu posledního orla sní...
67