HOŘKÁ ROZMLUVA
A tys mi děl: že minuly ty doby,
kdy poctivci neb lidmi velikými
se zdáli tobě býti vrstevníci,
formulí starých věční přežvýkavci,
básníci podle šablon skládající
z obrazů pestrých pravdy jednoduché,
neb ti, kdož národ vedou, z ješitnosti
když nepostradatelnými se tváří,
neb nejmravnějšími, neb poctivými
tak nadměrně, že zrcadlo své drží
před chodci, by v něm křivé jejich údy
za peníz vystavovali svým spolubližním...
A tys mi děl: Už minuly ty doby...
Tak mravní, poctiví, tak bez dotknutí
mi nezdají se vrstevníci dávno,
vše příliš řemeslem čpí, umravněnost
lze koupit jako tmel a návod k němu
na krámku v krabičkách u šarlatána...
Před humanitou synové se třesou,
dle učení svých otců, kteří mají
karabáč na hřebíku pověšený
v pracovně pod obrazem Spasitele...
71
Ubohý, směšný, myslíval jsi v duchu,
že velcí lidé rozdají svou krásu
duševní, celé, mužné vznešenosti,
že kážou poctivci o poctivosti
a o čistotě srdcí a že mají
nevinné oči, jímavé a vřelé,
srdečná slova, pevné, mužné ruce,
jež tisknout dovedou neb rozdrtiti...
Ubohý, směšný, o vše oloupený...
72