BUDOUCNOST
Všecko je smutné tady, sliby a lásky i činy...
Zdá se ti: umřeme hlady? Za vlastní těžké viny?
Věky se otvírají... Mrtvé v nich ideje leží,
troskám se podobají jako sta zřícených věží...
Přítomnost radost má z žití... Jen když se zachráníš holý,
utrhneš skromné si kvítí, necítíš, rány že bolí...
Budoucnost ukrytá kdesi mlčením propastným číhá,
nepromýcené jak lesy, jimiž zář hvězd se míhá...
Poutníci smutného dneška posilňme svoji duši,
dlouhá je cesta těžká temnou a mstivou hluší.
Půjdeme po pramenech, po východní my záři,
po značkách určíme, kmenech, průseky, po stromů stáří.
Za kmenem každým kde hrbí se Nenávist, Pomluva, Zloba,
nové chcem vystavět krby... možností tvůrčích jde doba.
76
Minuvše svého štěstí proklesťme k štěstí se synů,
rány se učme snésti, snášet-li mohli jsme vinu...
Minulost leží v hrobě... Přítomnost titěrná hrá si.
Budoucnosti, však v tobě co velké jsme snili, se hlásí.
Barbarské hordy ať hřejí se nad pyramidami zbraní,
v prales nás nepouštějí, hustá je temnota chrání...
Tisíce kmenů se skácí... barbarské hordy se ztrácí
průseky v slunce vzhoří, až rudě se zakrvácí...
77