VYHOŘELÁ VES

Antonín Sova

VYHOŘELÁ VES
Noc černá... Tráva zdupaná, tak hnědá jak spečená, oharků černých plna... BIíž dole chalup zdi... A zář jen bledá, kde nad vsí hasne kouřů černá vlna, se ryje v obzor... Oheň šlehne časem, a s pádem trámů lidských křiků vřava a štěkot psů se zkříží táhlým hlasem, kde v pozadí se k hlavě tísní hlava. Ve skřípot, křik a sykot vody ostrý jen temně bučí stádo krav a volů, kdes přivázané na topolů kostry, zalito nachem v stráně hledí dolů. Kolébka vedle... Spí tam drobná hlava a do podušek zlehounka se kloní. Jen vítr ohně sloup jak načechrává děs rudé záře přehoupne se po ní. 95

Kniha Píseň o Rovnosti (1951)
Autor Antonín Sova