PIRÁTSKÝ VRAK
Starý vrak se sám již rozpadává.
Plujem, s námi výboj, hanba, sláva,
Plujem dny a plujem dlouhá léta,
plujem staletí, až v konec světa...
K nám, kdož otročíme na pirátské lodi,
pohrdu jen cítí lodivodi.
Kořist naloupenou skládáme tak rok co rok
pánům vítězným svým na prostranství dok.
Jednou přišli přec, kdož se jim postavili,
cestu k boku lodi když si vydobyli.
Utápí se kymácivý, pirátský ten vrak.
Pozdní hrůza křikla k bohu do oblak.
A my mlčíme. My na zhroucené přídi,
ani prstem nehnem, otročtí jsme lidi.
183
Vyčkáme, až pohltí vše hlubin proud,
zázrak víry že nám nedá zahynout.
Blahořečit, či lip, bratří, zpívat,
až se bude jitro rozednívat?
184