SLOKY TRPĚLIVÉ

Antonín Sova

SLOKY TRPĚLIVÉ
Vyvraždit starý nelze svět, svět za noc nepřeměníš v nový. Jen touhou budeš dlouho hladovět, že nedosáh’ jsi činu slovy. Bohatý vysměje se ti pro zlato, jež mu vezmeš hloupě. Vždy zlato vzroste v novém početí. Vždy nová šelma, nové doupě. A střez se, tvář až nalíčí kultura, dlouze neprožitá. To každé gesto opičí, jež do věků se nepromítá. Odpoutat nelze člověka od lidí včerejška až k zítřku. Šat harlekýnský obléká, kdo nedá roky zráti vnitřku. Věk dlouhý musí uzrávatuzrávat, co duchy žene nadějemi. Dát sobě, rodině své dát, svým spolubratřím, své zemi. 204

Kniha Píseň o Rovnosti (1951)
Autor Antonín Sova