KDO PŘÍLIŠ ČEKAJÍ, OH, NECHŤ SE NEZKLAMOU...

Antonín Sova

KDO PŘÍLIŠ ČEKAJÍ, OH, NECHŤ SE NEZKLAMOU...
Já vyšel za jara, na snětích plných mízy to slunce hořelo, jež dozrát nechává... Potoky hučely přívalů písní ryzí a v lukách toulala se světla těkavá... Pobožných cyniků modlitby z dálky zněly přes lesy, přes vody, zvučíce jara hrou... Leč květy zamlkly a lesy oněměly: kdo příliš čekají, oh, nechť se nezklamou... Já milosrdně zřím dnes v pouště podjesenní a dojem života je smutný takový. Už zbožných cyniků modliteb zmlklo znění, dob dávných nadšenci po plodech hladoví... 205

Kniha Píseň o Rovnosti (1951)
Autor Antonín Sova