MÁJOVÁ PROSBA

Antonín Sova

MÁJOVÁ PROSBA
Měsíci máji, ty neromantický, jenž znáš všecky, kdož milují život, je objímáš, všem dej čerstvý vzruch větru a obrodný smích, míznaté svěžesti pupenců na stromech, na keřích, zlatistvost mírného rána, šeříků modravou tuchu, ozvěnu prvního zakukání jim zanes k sluchu, pracuj v nich neviditelně mízami a vyraz! Vtěl se do lidí všech a posil jim zrak i hlas, tělo si odpočine, duši narostou křídla – přej jim, by lačnost se na jarní výbojnosti shlídla. Rozrosteš, rozkošatíš se, pokveteš, ovoce dáš. Měsíci máji, ty neromantický, jenž znáš všecky, kdož pracují, stejně milovat, popřej jim na památku své zeleně božský řád: pracovníku dej rozkoš z dobré práce, básníku souzvuk, kterým současně louče se vítá, velkému duchu popřej, by pochlebníky a zrádce setřás’ včas jako obtížné z každodenního síta, nikoho nepřehlédni, obdaruj, obnovuj novou zelení, větrně zmítej každým a duj! 230

Kniha Píseň o Rovnosti (1951)
Autor Antonín Sova