Dvě děti.

Antonín Sova

Sotva že se dočekali: jak sněhový bílý květ na kolébce přivítali drobné děcko, snů svých svět. V zimě bude teplo tady, dobře se tu bude snít. Tři tak žijí dohromady, nemohou se rozloučit. Časem přísná přijde teta, zkoumá shodu pátravě, a jak zdraví děcka zkvétá opakuje laskavě. Časem zbloudí děd v ty stěny se slavnostní lící tich, úsměvný a nahrbený, loutkou v tenkých prstech svých. Jak je šťasten, čapky stuhu rovná děcku stokráte, papouška jak houpá v kruhu přes podušky prohřáté, trubku ke rtům svadlým zdvíhá, do klávesů počne bít, neb pagodu rozkomíhá, počne zpívat, švitořit. – Ba, jak vše jde smavě, hebce, to už děti dvě jsou spíš, tam to jedno na kolébce a to druhé hrobu blíž.

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

162. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁLADA (Zikmund Winter)
  2. Nechť ideály krásných snů (Jiljí Vratislav Jahn)
  3. MĚŠŤAČKA (Stanislav Kostka Neumann)
  4. LXXVII. Což jsou krásné ruce žehnající! (František Jaroslav Kamenický)
  5. Jan Žižka a Prokop Holý na procházce. (Jan Slavomír Tomíček)
  6. Slza Boženě Němcové.  21 (18 – 62.)  24 (Václav Pok Poděbradský)
  7. PROMENÁDA V ALEJI. (Josef Lukavský)
  8. XVII. Vlastenecká. (Josef Hubert Tichý)
  9. Chvála malých. (František Jaromír Rubeš)
  10. Slavozpěv (Matěj Havelka)