Dvě děti.

Antonín Sova

Dvě děti.
Sotva že se dočekali: jak sněhový bílý květ na kolébce přivítali drobné děcko, snů svých svět. V zimě bude teplo tady, dobře se tu bude snít. Tři tak žijí dohromady, nemohou se rozloučit. Časem přísná přijde teta, zkoumá shodu pátravě, a jak zdraví děcka zkvétá opakuje laskavě. Časem zbloudí děd v ty stěny se slavnostní lící tich, úsměvný a nahrbený, loutkou v tenkých prstech svých. 103 Jak je šťasten, čapky stuhu rovná děcku stokráte, papouška jak houpá v kruhu přes podušky prohřáté, trubku ke rtům svadlým zdvíhá, do klávesů počne bít, neb pagodu rozkomíhá, počne zpívat, švitořit. – Ba, jak vše jde smavě, hebce, to už děti dvě jsou spíš, tam to jedno na kolébce a to druhé hrobu blíž. 104
Básně v knize Realistické sloky:
  1. Studie z předměstí.
  2. Obrázek bídy.
  3. Marný život.
  4. Herečka.
  5. Statkář.
  6. Soucitný sonet.
  7. Starý komik.
  8. Dítě.
  9. Pozdní motýl.
  10. Rodina.
  11. Don Juan.
  12. Dělník.
  13. První rendez-vous.
  14. Slepá.
  15. Jarní.
  16. Podobizna.
  17. Partie z Karlova náměstí.
  18. Zoška.
  19. Pannám, jež malovala stará chůva.
  20. Zimní večery.
  21. Ještě zimní sujet.
  22. Causerie Žofínská.
  23. Touha po domovu.
  24. Malostranská skizza.
  25. Venkovské město.
  26. Maloměstské výstavy.
  27. Přátelský stůl.
  28. Novomanželé.
  29. Divoch z venkova.
  30. Při partii.
  31. Nový byt.
  32. Rekonvalescentka.
  33. Nedělní šaty.
  34. Hrnčíř.
  35. Z villegiatur.
  36. První koncert.
  37. Velkoměstské klepy.
  38. Prvý sníh.
  39. Dvě děti.
  40. Genrová krajina.
  41. Nedělní výlet.