Rekonvalescentka.

Antonín Sova

Rekonvalescentka.
Na postýlce slabá tak leží, a sotva že odpoví, svou hlavičku pozdvíhá ztěží z bílého krajkoví. Tak stále si s prsty jen hraje, jak z vosku ty bezbarvé jsou, a uprouc zrak do oken, ssaje vzduch s letní pohodou. Jen přijde-li přítelka stará, jíž šestnáct jak jí je let, cos v oku jí teplého hárá a úsměvem chví se ret. Prs vlní se zlehka a zvolna a ruměn se na líci mih, i vráska ta na čele bolná zmizela v paprscích. 84 A matka ta starobná, zase jak vítá, úsměv ten! Jí zdá se v tom slunečním jase zas nádherný dnešní den! Hned šatečky šije jí dvojí s tou bílou stuhou jak sníh. – – A zatím zase se bojí těch probděných nocí zlých! 85
Básně v knize Realistické sloky:
  1. Studie z předměstí.
  2. Obrázek bídy.
  3. Marný život.
  4. Herečka.
  5. Statkář.
  6. Soucitný sonet.
  7. Starý komik.
  8. Dítě.
  9. Pozdní motýl.
  10. Rodina.
  11. Don Juan.
  12. Dělník.
  13. První rendez-vous.
  14. Slepá.
  15. Jarní.
  16. Podobizna.
  17. Partie z Karlova náměstí.
  18. Zoška.
  19. Pannám, jež malovala stará chůva.
  20. Zimní večery.
  21. Ještě zimní sujet.
  22. Causerie Žofínská.
  23. Touha po domovu.
  24. Malostranská skizza.
  25. Venkovské město.
  26. Maloměstské výstavy.
  27. Přátelský stůl.
  28. Novomanželé.
  29. Divoch z venkova.
  30. Při partii.
  31. Nový byt.
  32. Rekonvalescentka.
  33. Nedělní šaty.
  34. Hrnčíř.
  35. Z villegiatur.
  36. První koncert.
  37. Velkoměstské klepy.
  38. Prvý sníh.
  39. Dvě děti.
  40. Genrová krajina.
  41. Nedělní výlet.