První koncert.

První koncert.
Již vystoup’ v černém šatě bledý a slech’, jak hovor pod ním stichal, vzduch parfumy a horkem dýchal, sál světly hořel tmavohnědý. – A dole před ním jako v pýří v hedvábí, krajkách, musselinu, půl ve světle a zpola v stínu dam řad se v polokruhu šíří. Vlas tmavý, zlatý, vše to splývá; ty žhavé oči, rudé rety! Hle, černých fraků silhouetty, hle, lorgnettů skla žádostivá! Vznes’ housle a již tóny spijí vzduch stišený svou hloubkou plnou, v klavíru akkord měkkou vlnou vpad’ jásavě a s energií – 93 Však mistr jeho, kdysi slavný se rozechvěn kams v chodby ztratil, jej pocit strachu náhle schvátil, vzpomínal na svůj debut dávný. Chtěl uniknouti kritik hlasu, i potlesku i hanobení, i závisti, jež zub svůj cení a chce-li, do prachu rve krásu. A zas jej v sál to pudí, žene; jak třesou se ty ruce svadlé! – – Zda někdo při tom na zapadlé se jméno jeho rozpomene? 94