Soucitný sonet.

Antonín Sova

Soucitný sonet.
Tu skříňku se šperky v své samolibé kráse růžovým prstíkem jsi otevřela z rána, snad touhou, zraky všech být všude stopována, jsi vzala šedý šat, jenž mlze podobá se. Ó jak si překrásná, blesk tmavý v oka řase, tvá průsvitavá pleť je z bílých růží stkána; já nevím, nevím sám, proč jsi tak milována pro frási lacinou, jež pravdou býti zdá se. Hrbáček v sousedství, ta dívka bídná zcela, ta dobrá opička by umřít musila svou velkou závistí, kdyby to uviděla. Neb s hlubším srdcem svým, nervosně rozechvěná jak odkopnutá zvěř se často vzrušila a těžce plakala, že je tak opuštěná... 21
Básně v knize Realistické sloky:
  1. Studie z předměstí.
  2. Obrázek bídy.
  3. Marný život.
  4. Herečka.
  5. Statkář.
  6. Soucitný sonet.
  7. Starý komik.
  8. Dítě.
  9. Pozdní motýl.
  10. Rodina.
  11. Don Juan.
  12. Dělník.
  13. První rendez-vous.
  14. Slepá.
  15. Jarní.
  16. Podobizna.
  17. Partie z Karlova náměstí.
  18. Zoška.
  19. Pannám, jež malovala stará chůva.
  20. Zimní večery.
  21. Ještě zimní sujet.
  22. Causerie Žofínská.
  23. Touha po domovu.
  24. Malostranská skizza.
  25. Venkovské město.
  26. Maloměstské výstavy.
  27. Přátelský stůl.
  28. Novomanželé.
  29. Divoch z venkova.
  30. Při partii.
  31. Nový byt.
  32. Rekonvalescentka.
  33. Nedělní šaty.
  34. Hrnčíř.
  35. Z villegiatur.
  36. První koncert.
  37. Velkoměstské klepy.
  38. Prvý sníh.
  39. Dvě děti.
  40. Genrová krajina.
  41. Nedělní výlet.