Soucitný sonet.

Antonín Sova

Soucitný sonet.
Tu skříňku se šperky v své samolibé kráse růžovým prstíkem jsi otevřela z rána, snad touhou, zraky všech být všude stopována, jsi vzala šedý šat, jenž mlze podobá se. Ó jak si překrásná, blesk tmavý v oka řase, tvá průsvitavá pleť je z bílých růží stkána; já nevím, nevím sám, proč jsi tak milována pro frási lacinou, jež pravdou býti zdá se. Hrbáček v sousedství, ta dívka bídná zcela, ta dobrá opička by umřít musila svou velkou závistí, kdyby to uviděla. Neb s hlubším srdcem svým, nervosně rozechvěná jak odkopnutá zvěř se často vzrušila a těžce plakala, že je tak opuštěná... 21

Kniha Realistické sloky (1890)
Autor Antonín Sova

Další vydání

Soucitný sonet. v knize První verše - Realistické sloky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 11) (1925)