Slepá.

Antonín Sova

Slepá.
Na okna prudký odstín jí padá s okolních vysokých střech... Ona tak sedá u okna ráda, svět má jen v mlhavých snech. – Zdola se břečťan vyšplhal stinný, kopřivou rozbujel dvůr; nápěv sem někdy zabloudí líný, nebo let večerních můr. Družky se všecky provdaly záhy, dopisy zřídka tak jdou! Ona jen zrak si utírá vlahý, vzpomínky v duši jak vrou... – S okna se chýlí, vadnoucí růže, opadly květy a list. Kdo pak tu tesknosť vybásnit může, kdo pak ji může jen sčíst! 37 Nakloň se v záclon krajkoví bílé, nakloň se do okna blíž! Měsíc tam svítí v pozdní tak chvíle, zlatí tvé oči jak sníš! Svitne-li v okna blysknavou hranu, vždycky to zachvěje mnou, jak by tam svítil v hlubokou ránu po léta nezhojenou! 38
Básně v knize Realistické sloky:
  1. Studie z předměstí.
  2. Obrázek bídy.
  3. Marný život.
  4. Herečka.
  5. Statkář.
  6. Soucitný sonet.
  7. Starý komik.
  8. Dítě.
  9. Pozdní motýl.
  10. Rodina.
  11. Don Juan.
  12. Dělník.
  13. První rendez-vous.
  14. Slepá.
  15. Jarní.
  16. Podobizna.
  17. Partie z Karlova náměstí.
  18. Zoška.
  19. Pannám, jež malovala stará chůva.
  20. Zimní večery.
  21. Ještě zimní sujet.
  22. Causerie Žofínská.
  23. Touha po domovu.
  24. Malostranská skizza.
  25. Venkovské město.
  26. Maloměstské výstavy.
  27. Přátelský stůl.
  28. Novomanželé.
  29. Divoch z venkova.
  30. Při partii.
  31. Nový byt.
  32. Rekonvalescentka.
  33. Nedělní šaty.
  34. Hrnčíř.
  35. Z villegiatur.
  36. První koncert.
  37. Velkoměstské klepy.
  38. Prvý sníh.
  39. Dvě děti.
  40. Genrová krajina.
  41. Nedělní výlet.