Slepá.

Antonín Sova

Na okna prudký odstín jí padá s okolních vysokých střech... Ona tak sedá u okna ráda, svět má jen v mlhavých snech. – Zdola se břečťan vyšplhal stinný, kopřivou rozbujel dvůr; nápěv sem někdy zabloudí líný, nebo let večerních můr. Družky se všecky provdaly záhy, dopisy zřídka tak jdou! Ona jen zrak si utírá vlahý, vzpomínky v duši jak vrou... – S okna se chýlí, vadnoucí růže, opadly květy a list. Kdo pak tu tesknosť vybásnit může, kdo pak ji může jen sčíst! Nakloň se v záclon krajkoví bílé, nakloň se do okna blíž! Měsíc tam svítí v pozdní tak chvíle, zlatí tvé oči jak sníš! Svitne-li v okna blysknavou hranu, vždycky to zachvěje mnou, jak by tam svítil v hlubokou ránu po léta nezhojenou!

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

509. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TICHÁ NOC. (Antonín Jaroslav Klose)
  2. EPISODA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. LIST. (Adolf Brabec)
  4. Snění. (Boleslav L. Černý)
  5. Doba písní. (Rudolf Pokorný)
  6. SVĚTLO NA STROPĚ. (Antonín Klášterský)
  7. Sonet z měsíční noci. (Josef Svatopluk Machar)
  8. NA VEČER. (Adolf Brabec)
  9. None (Emanuel Miřiovský)
  10. SAMOTÁŘI. (Antonín Klášterský)