EPISODA.

Jaroslav Vrchlický

Do oken hledí Apeniny, na dvoře bují kopřiva, nad fontanem se honí stíny, na zdi se hádě vyhřívá. To dávno juž, co v noční chvíli když v hvězdné záři dřímal svět, nad tímto zámkem anděl bílý se zastavil a dolů slet’. A vešel v jizbu na podhradí, kde zdřimlo všecko tichým snem, vzpomínkou staří do snů mládí a děti matky polibkem. Šel ukryt v luny závoj hebký, jak jizbou stín když přeletí, a zatavil se u kolébky a slíbal ústa dítěti. A tiše zmizel – jizbou tmavou jen luny svit je rozestlán, vše spí – u krbu starou hlavou v snech pokyvuje kastelán. Od noci té juž prošla leta, a dítě v dívku vzrůstalo, však že v něm krása nebe zkvétá, to tajemstvím všem zůstalo. Tu přišel básník od severu – až sem jej zahnal bouří jek – Ó dítě, v jeho nitra šeru tys byla první paprslek! On první poznal tvoji krásu, jak divoký mák poupě úst, i tváře oval i noc vlasů i nad cypřiše štíhlý vzrůst! I třpyt luzného usmívání, jenž obličejem rozestlán, a o němž nemá ani zdání tvůj otec, šedý kastelán. On vidí v tobě dceru pouze, já poznal ale anděla; zda nezasloužím, by se v touze tvá ústa na mých zachvěla? On nevěděl, že v kráse tvojí se vracím svojí do vesny, jakou jsi vůní v duši moji a jakou září v moje sny! Že ptáče jsi, jež v okno klepá, když jaro slaví v duši vjezd, že nad vše vína jeho sklepa tvých retů víno sladší jest! Když ukazoval z chodeb tmavých nám pohoří a celý kraj, že, drahá, ve tvých očích smavých já viděl víc, já viděl ráj! A pak ten večer nad fontanem pod stínem starých javorů, ve svitu z hvězdné záře stkaném při vln a stromů hovoru! Rci, kouzlo jižní noci vlažné zda nechce k lásce tebe zvát? A básník? chudé ptáče tažné, žel, musí dál! – Nač prodlévat?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

811. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XL. Sní matička Věčnost zamlklá, (František Leubner)
  2. Den. (Josef Václav Sládek)
  3. XIX.   Oblaky Země jsou synové tkliví, (Jan Neruda)
  4. PÍSEŇ. (Bohdan Kaminský)
  5. Na co vidím oknem. (Jan Daniel Korvín)
  6. LIST. (Adolf Brabec)
  7. VEČER V JESENI. (Bohdan Kaminský)
  8. Hořké sonety. (Xaver Dvořák)
  9. SLOKY. (Vladimír Frída)
  10. báseň bez názvu (Otakar Červinka)