XIX.   Oblaky Země jsou synové tkliví,

Jan Neruda

Oblaky Země jsou synové tkliví, matičku Zemi si krví svou živí, slzami smývají starobné vrásky, mladí jí líce a svěží jí vlásky, ve světův závratně vířivém honu od věků přes věky do časův skonu nesou si matku jak v bavlnce měkce. Oblaky, oblaky, labutí křídla, šedivé hádanky, mlhová vřídla, jiter a večerů zlacené znaky, růžové kolébky, rakevní mraky, nesete praotců poslední vzdechy, nesete potomkům první jich dechy – zdravím Vás, zašlosti, přišlosti lidská!

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

925. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z JARA. (Augustin Eugen Mužík)
  2. EPISODA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Ve stínu žití. (Xaver Dvořák)
  4. None (Emanuel Miřiovský)
  5. Zvoleňská mýť a modříny husté; (Josef Holý)
  6. ZA MATIČKOU. (Ferdinand Tomek)
  7. XL. Sní matička Věčnost zamlklá, (František Leubner)
  8. MÍR. (Augustin Eugen Mužík)
  9. STÍNY VEČERA (Jaroslav Vrchlický)
  10. Na Růžovci. (Ferdinand Tomek)