Pannám, jež malovala stará chůva.

Antonín Sova

Pannám, jež malovala stará chůva.
Mně tak se črty tužkou v mysl vryly, že ještě znám je, křivé, neumělé, ty krajky kolem čar, to péro chvělé na klobouku a sluník roztomilý. Z čar rovných obrázek, je stvořen v chvíli, kalhotky dole ovroubeny celé, že smíchem bys se neudržel déle, kam s nestvůrkou tou stará chůva cílí. Leč dobře jest, když při hovora, čaji, učený hostitel nás nudí zvykem, vzít dítě na klín, s nímž si zřídka hrajíhrají, jež zaraženo v ovzduší je takém, a pannu nakreslit s tím slunečníkem a na smích děcka hledět chůvy zrakem. – 50
Básně v knize Realistické sloky:
  1. Studie z předměstí.
  2. Obrázek bídy.
  3. Marný život.
  4. Herečka.
  5. Statkář.
  6. Soucitný sonet.
  7. Starý komik.
  8. Dítě.
  9. Pozdní motýl.
  10. Rodina.
  11. Don Juan.
  12. Dělník.
  13. První rendez-vous.
  14. Slepá.
  15. Jarní.
  16. Podobizna.
  17. Partie z Karlova náměstí.
  18. Zoška.
  19. Pannám, jež malovala stará chůva.
  20. Zimní večery.
  21. Ještě zimní sujet.
  22. Causerie Žofínská.
  23. Touha po domovu.
  24. Malostranská skizza.
  25. Venkovské město.
  26. Maloměstské výstavy.
  27. Přátelský stůl.
  28. Novomanželé.
  29. Divoch z venkova.
  30. Při partii.
  31. Nový byt.
  32. Rekonvalescentka.
  33. Nedělní šaty.
  34. Hrnčíř.
  35. Z villegiatur.
  36. První koncert.
  37. Velkoměstské klepy.
  38. Prvý sníh.
  39. Dvě děti.
  40. Genrová krajina.
  41. Nedělní výlet.