Nedělní jitro.

Antonín Sova

Nedělní ráno je právě, lesy tak zeleny jsou, rosné vrou krůpěje v trávě, z vesnic teď do chrámu jdou. Přes brody, kde se jen smrčí ponuře zrcadlí, kolesky ze vsí teď hrčí, do lesu zapadly. Cesta se točí a níží, zlatý se vzdouvá jen prach a pláň zas nová se blíží a nové lesy jdou v snách. A já jak ztracený světu chtěl bych ta jitra zas žít, koní běh pobádat k letu, náladou svátku se zpít. – V praskotu biče běh divý pobádat běloušů svých, zříti, jak zcuchané hřívy dubnových větrů rve smích, předhonit myšlénky líné, pod nimiž ztěžka se hnu, – stavit krev, z ran jež se řine, pavučím jarního snu.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

630. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  2. Odpočinek v lese. (Antonín Sova)
  3. Láska. (Josef Svatopluk Machar)
  4. KLID PASEK. (Karel Červinka)
  5. POSLEDNÍ TRÁVĚ (Antonín Sova)
  6. NA KRAJI LESA. (Antonín Klášterský)
  7. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  8. PO SLUNNÉM DNU (Antonín Sova)
  9. KRAJINA U JINDŘ. HRADCE (Antonín Klášterský)
  10. POHLED DO KRAJE (Antonín Sova)