POSLEDNÍ TRÁVĚ

Antonín Sova

Poslední trávě můj pozdrav poslední, vřelý můj pozdrav a tiché loučení v záři té krajiny v chvíli polední, dřív než v poušt sněžnou vše se promění. Za dvorce bělavé, v stíny kaštanů vždycky mě zlákala. Splavy hučely, obilí pukalo, štěkot hafanů na sluch mi dorážel, stromy šuměly. Ona jen, heboučká tráva zelená, vysoká, křehká tak denním po žáru, svedla mne s dívkou kdys vůní sycena, lesy kdy v zlatém stály oparu. Nezříc mne, s knihou blíž za strom usedla, – ó, tak ji travnaté moře zlákalo, světlo že kanulo, kam jen pohlédla, v zákoutí splavu že cos tak plakalo. Jen ty, ó travino měkká, zářivá, jen ty jsi svedla nás k slovům tenkráte, že teď mé srdce jen o ní blouznívá, měkké jak ty jsi a sluncem prohřáté!

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

69. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. Odpočinek v lese. (Antonín Sova)
  3. NÁVRAT. (Adolf Červinka)
  4. VYJÍŽĎKA. (Karel Červinka)
  5. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  6. Lesy hučí... (Antonín Sova)
  7. KOLEM PASAČKY (Antonín Sova)
  8. DÍVÁM SE OKNEM Z JIZBY. ZA JARNÍHO DEŠTĚ. (Karel Červinka)
  9. POSLEDNÍ PROCHÁZKA V HORÁCH. (Karel Červinka)
  10. EKLOGA (Antonín Sova)