PODZIMNÍ OHNĚ V POLI

Antonín Sova

Pod svahy vyschlými kam tr prudce je(J6f) přes ho strniska přes lesy příliš tma(J6f) když ohně šlehnou zas v mé duši též se je(J6f) prona jese nervy chla žha(J6f) V směr jeden sehnuty jsou stromy rozhouny(J6f) po tru řezavém kaštany o zem du(J6f) ty slyšíš z daleka šus tem ny(J6f) a try nesenou jesen tíš ni(J6f) A co vše v mlze spí v tom šedém oblak nu(J6f) v té zemi hnědnou na tem pla pláni(J6f) slyš ohňů krvavých již při večerním sklonu(J6f) ve trech podzimních to přiduše lká(J6f) Jen barvou ostřejší v krva jem ře(J6f) se dubu tev chví nad ohněm rozestřena(J6f) a v lis bronzovém se stří odlesk ře(J6f) co kles hoří se krou syčí ste(J6f) Ten večer hluboce mi k duši vždycky sa(J6f) mne zcela rozruší sně znepoko(J6f) zřím jak ro mých se dotkne jeseň na(J6f) kde jenom srdce je ohněm v pus svo(J6f) A ješ do noci ten dojem pozoruji(J6f) při čaji ve dvorci v zvonkovém děvčat smíchu(J6f) tu troškou sarkasmu svůj podzim akcentuji(J6f) svá slova suchý list v jich jaro pouštím v tichu(J6f)