JESEŇ

Antonín Sova

A jeseň ne jde v luzích povadlých(J6m) po horách po lesích jde v města zašed(J6m) v těch slunce zemdlených a zrudlých paprscích(J6m) duše jako v snech ji pouze zahlédla(J6m) Bez vanu zdál se den a smutkem padu(J6m) plál ru na střechách a stromy snily v šumu(J6f) vzduch ost v podzimním se snášel prochladu(J6m) a sni pavouci v něm předli svoji dumu(J6f) Jak v zmatku lis roj se počal snášeti(J6m) A mne to dojalo jak tichý pohled ženy(J6f) jež rubáš počla šít vlastmu ti(J6m) v tom tichu tragickém zrak chýlíc zkrva(J6f)