JESEŇ

Antonín Sova

A jeseň neváhá: jde v luzích povadlých, po horách, po lesích, jde v města zašedlá; v těch slunce zemdlených a zrudlých paprscích má duše jako v snech ji pouze zahlédla. Bez vanu zdál se den a smutkem západu plál rudě na střechách a stromy snily v šumu, vzduch ostrý v podzimním se snášel prochladu a sniví pavouci v něm předli svoji dumu. Jak v zmatku listí roj se počal snášeti... A mne to dojalo, jak tichý pohled ženy, jež rubáš počla šít vlastnímu dítěti, v tom tichu tragickém zrak chýlíc zkrvavěný.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby