V RÁKOSÍ

Antonín Sova

V RÁKOSÍ
Po břehu v zeleni má noha zabloudila, vzdech keřů slyšeti a rákosí chřest lkavý, šum řeky v mělčinách písčitých usínavý a z bařin rákosních je cítit vůně shnilá. Na teplé písčině jen tušíš bílá těla v koupeli červnové se opájeti chladem, údery veslařů, jak jedou v loďkách řadem, posloucháš v rákosí, jímž blýská řeka stmělá. Jen lehký vodní pták se přehoupne v tmu šera. Vzduch tichne, vychladá, prost světelných vln voní, jen cos v tom tichu zní, much křídly cosi zvoní a město v daleku zažehá světla sterá. Ty skrze rákosí žluť jemnou prosívají, ve vrby vetkány se třesou na lupení, že město tušit jen, jak pohrouženo v snění a kol tmu velikou, již zamkl kdos v tom kraji. 61

Kniha Soucit i vzdor (in Dílo Antonína Sovy, svazek 19) (1928)
Autor Antonín Sova