PROSBA.

Xaver Dvořák

PROSBA.
Jest ustrašena duše má, zachmuřeny jsou obzory její; ó větry, větry neznámé přes ni divoce vějí. A listy s korun padají. Jaký podzim to v kraje jde mojemoje. Ach, nechte zráti ovoce, mladé ještě jsou zahrady tyto; což nezřely jste poupata, co jich v lupení skryto? V nich vůni žití stajil jsem – sílu v poslední zoufalé boje! Jen co mi málo rozpuknou, co se otevrou lupenů kraji jak číše k pití podaná těm, již souzeni odumírají. Ji vyprázdniv se zahalím k smrti, uprostřed života stoje. 31

Kniha Improperie (1902)
Autor Xaver Dvořák