KE HŘBITOVU.

Xaver Dvořák

KE HŘBITOVU.
Ten pohled v duši se mi vrývá! květ jeseně mi truchle kývá, na stromech list jak ze zlata; jak háje oranžové hoří alejí řada k cestě připjata – příroda poslední div tvoří. To vzpomínek zář šla tu listy, v nich slunce odlesk zahrál čistý z těch žárů letních sálavých, když jako láva přes ně stékal a jako míza hořel v nich a v rudý květ se vylít čekal. A nad vším mlha rozprostřena, v obzorech dálných podepřena, jak rakve víko zvednuté na chvíli ještě rozloučení: nejprudší v duši pohnuté poslední je to okamžení. 34

Kniha Improperie (1902)
Autor Xaver Dvořák