Řeka.

Antonín Sova

Byla jak ten byla pranek(J6m) blýska mezi hrubozrným pískem(J5f) V obrovském tichu bezlidném(J4m) ji Sta Ze porodila(J4f) pod stromy jmelím zelemi(J4f) pod sešeřenou hloubkou sosen kosmatých(J6m) v obrovském tichu travou zpívala(J5m) z vápenných rozklíných skal(J4m) Grotesk čer sosny ležely(J5m) jak transparenty slunce zažloutho(J5f) na roztřese je hladi(J5m) Jak čer pijavice tlus kořeny(J6m) a plachý stín jen přišel ti z ní(J5m) co ona slávou zpívala a rytmem ži(J6f) Ó příliš ři sešeřenou no(J6f) když za lesy dozpívaly seň(J5f) v měsíčnou pláň se z roklí vylila(J5m) Jak čer klepa mlýny chytly(J5f) ji potměšile v kola grotesk(J5m) že s boles v prach roztříšna heb(J5f) zavyla s šumem bouř padajíc(J5m) Jak ohromena po špičkách šla travou(J5f) jak ohromena tiše po špičkách(J5m) do truchlivých kde stříbro ce(J6m) v své břízy říd zapustilo(J5f) a v mlhách sešeřených pole kos(J6m) Ó chtěla grandios klenbu nebes(J5f) a kosmos teplým klidem sví(J5m) hvězd seň vyzpívanou Neznámu(J5f) roztřásti na své hladi(J4m) a slávu Noci před zrozeným dnem(J5m) a Jeho stopu zlatou(J3f) Tu vyšel prv člověk smut(J4f) do svět ře sunoucích se par(J5m) z mlh tulák vybelhal se plá(J4f) Krva hadry sundal s nohou zamodralých(J6f) puchem a hnisem v nichž sela Smrt(J5m) v ni ponořil své ny mokva(J5m) A obzor temněl se a temněl v dál(J5m) mhy zhoustly v rovinách kde kal pták(J5m) hnis hřbito puch lidských din(J4f) zaval s bře pohřbů requiem(J5m) Stružkami tekly kal kazy(J5m) v bažinách hnily z prorvaho dna(J5m) jak vředy v ní se vyvalily luhy(J5f) rozpi močál vedly uspat v ní(J5m) po tru zaplakalo pohřbů requiem(J6m) Tu vplula do kloaky města Okna(J5f) svých světel střepy zela na hláď(J5f) a čáry do protáhly se tajem(J6m) na vlnách svrašných(J3m) a stromy chorou zeleň kytky se říms načechra(J7f) spoušly do vln kalných zrcadel(J5m) Tu karrikatury bytos lidských křepčily(Na) tu vyla seň bezstarostných vese(Na) lidského masa rozře orgie(Na) stád spolčených vklíných do sebe(Na) společnou boles zděných Vin(Na) Dny zakuklených mučed dlou sbory(Na) na hor dlaž vydechovaly moro(Na) puchem degenerace zhoustlých mass(Na) nedoživených bytos(Na) Zoufalství vedle Radosti svítilo z moz zornicemi(Na) jak lampy shoře pozdmi ky(Na) vyssátých duší dlouhou cestou(Na) kosmickým přerodem bytos(Na) z kloaky města vyšumíc otvena(Na) si mrtvoly prv nesla v slizu zeleném(Na) je vynesla šumíc pohřbů requiem(Na) na tep písky beznadějných dnů(Na) Kam jdeš ó duše moje V daleku(J5m) již no Smutky vidím nořit v tebe(J5f) vrcholy nejvyšších svých ží(J4f)

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

86. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Západy. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Vyschlá studánka. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. REKVIEM (Rudolf Medek)
  4. Letní večer. (Josef Václav Sládek)
  5. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)
  6. RATIMOV (Josef František Karas)
  7. NA MÝTINĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ZAPADLOU KRAJINOU (Antonín Sova)
  9. VI. BALLATA O ZLATÉM LESE. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Čarovný západ. (Alois Škampa)