Já řekl k ní Nemůžem ničeho čekat od toho Žití(Na)
od Země této a od těchto Nebes a od těchto Svatých(Na)
Mně hnusny jsou Dnešky kam Minulost výsměšně ozvěny hází(Na)
pojď se mnou nejdražší Svět jiný znám zjevil se mé duši(Na)
A řekl jsem Rozluč se se vším a odejdem jakoby nic(Na)
když matka spí a otec v krčmě a když páchne město blátem(Na)
Po špičkách odhodím zbraň tu kterou jsem chystal v horečce(Na)
na svou i na tvoji hlavu tak teď jsem ji zahodil na vždy(Na)
Tak vedle mne s mou srostlá bolestí a vášní a hrůzou a extasí(Na)
ty půjdeš A chraň se vzpomenout skrčených lidí(Na)
těch plazů s myšlénkami ctihodně starými(Na)
ty musíš opustit starou Zem ty musíš přetrhat všecky svazky(Na)
Ač plakala a rty se chvěly zpozdilá připravila se k noci(Na)
přec šla a každý krok váhala slouchala vzlykajíc chvíli(Na)
oddech matky když klaply dvéře vzpomněla dávných přítelkyň(Na)
a tanečních sálů a jarního večera a řeky blíže rodných lesů(Na)
Eh řek jsem takhle nelze jíti s přítěží proklatých vzpomínek(Na)
To jsou ještě výpary bahnisk na nichž rostly naše duše(Na)
Nezapomeň co špatného obmýšlel s tebou svět cos vyplakala slz(Na)
nezapomeň ran proklatých rukou a smíchu profanujících(Na)
Neb že tě od mládí oblékali jako loutku pro hračku mužů(Na)
pro domácí rozkoš břichopásků a vilná těla měšťáků(Na)
Nezapomeň kterak chtěli aby tvá duše byla Slabá Slabá(Na)
pod dechem hříchu aby hledala Krista a Marii(Na)
Nechceš zapomenout Už dlouho jdem spolu Minuly noci a dny(Na)
kráčíme přes hory a vyhýbáme se příbytkům lidským(Na)
Tam kde jmelí visí se sosen tam kde měsíc visí tmou(Na)
tam jde se nejlépe tam jsou nejvyšší sny a nejrozkvetlejší(Na)
Proč ještě pláčeš Což nevěříš v Nový Život na Jiných Světech(Na)
Aby neplakala když jsem ji vedl přes úhory lesy přes vody(Na)
pohádky budoucích krás a neznámých tušených krajů(Na)
pod světlem večera stříbrným lhát jsem jí počal(Na)
A tak jsme šli A přišli k lodím Bylo to truchlivé Moře(Na)
a Země podivná město s šedými světly bledými(Na)
a okny slepými a věžmi s vrcholy v oblacích(Na)
a ved jsem ji k lodi a poručil odvézti v Neznámé Světy(Na)
Byl v ní jen známý kapitán tisíci žhavými instinkty(Na)
zdál se říditi loď a neznámo jeho mi jméno(Na)
je li Osud mstitel neb Osud vysvoboditel(Na)
nehlesl ani slovem jen hluboce k zemi se klonil(Na)
Byl v ní jen starý kapitán známý mi z mystických zjevení(Na)
prostorem neuvědomělých krás my jeli hořícím obzorem(Na)
Ha ha já smál se vida ji jasnit se po dlouhé době(Na)
a poručil jeti jako bleskem bezpečen daleko od lidí(Na)
A jedeme a jedeme vzduch par cinobrových plný(Na)
schlad náhle a zšedl poznal jsem že nás šálí ten starý(Na)
Jeho moudré poslušné oči kmitaly nejistým zlomyslným bleskem(Na)
když uklonil se k zemi a řekl lhned přistanem k cíli(Na)
Tu je ta Zem řek potom s poťouchlým lstivým úsměvem(Na)
a ukázal na bledý pruh jenž mrtvě se probíral z oblaků(Na)
Lžeš pse Tam je zase týž člověk křiknul jsem vztekle(Na)
vidím jeřáby na březích skla domů lesknout se v slunci(Na)
Tys jedním z lidské té spřeže přiznej se bazilišku(Na)
zabiju tě pse vtělené ty Zlo podvodný kramáři(Na)
Poklonil se zadrkotav zuby V tom bledý pruh země zas zmizel(Na)
a zase na cestu dalekou od světa lidí jsme jeli(Na)
Dny prchly a hrůza čekání marného visela na našich srdcích(Na)
my seděli v objetí a ona plakala šeptajíc o dávných dnech(Na)
Víš kterak v létě dřímal soumrak nad teplými lukami(Na)
stříbrné světlo se třáslo nad tichem tajemných pěšin(Na)
Vidíš ty pse zas vzpomíná křik jsem Zlověstně mlčel(Na)
stařík nad svou busolou drzý k vraždě mě sváděl(Na)
Zas pláče pse jeď rychle kde v podvědomí svítá(Na)
a kde je radost a hudba a krvavé květy kde voní(Na)
Dny prchaly a noci se šeřily Zřel jsem vlasy jí zbělely(Na)
snad hrůzou vlny jak ponuře praskaly o boky prohnilé lodi(Na)
Vidíš jak vlasy jí zbělely zoufal jsem vidíš proklatý starče(Na)
i tys mě oklamal nevěřím tobě nevěřím ne již nevěřím(Na)
I zabil jsem jej ranou ukrutnou licoměrného ďábla(Na)
paluba houkla pádem a jako smích skříplo to v lanech(Na)
Teď už nás neoklame návratem k proklaté Zemi(Na)
Neznal Světů Zjevení Umřem Ah takto žíti(Na)
Oh marně prosíš nikdy se nevrátím k Zemi ne nevrátím(Na)
zkaziv tvoji mladost tvé štěstí a naděje k Zemi přirostlé(Na)
A zkaziv duši tvou očekáváním světla které nepřichází(Na)
nevrátím tě již Zemi kterou proklínám kolébku Zla(Na)
Nezbývá než dočkat se neb umřít v šíleném objetí(Na)
na opuštěné lodi na moři mrtvě zeleném(Na)
A neplač přec nezvikláš mě moje vůle je pevna(Na)
i to je štěstím umřít daleko od bídné Země(Na)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
20 |
| Celkem veršů: |
80 |
| Neurčeno: |
80
(100 %)
|