Bizzarní sen.

Antonín Sova

Já řekl k ní Nemůžem ničeho čekat od toho Žití(Na) od Země této a od těchto Nebes a od těchto Svatých(Na) Mně hnusny jsou Dnešky kam Minulost výsměšně ozvěny hází(Na) pojď se mnou nejdražší Svět jiný znám zjevil se mé duši(Na) A řekl jsem Rozluč se se vším a odejdem jakoby nic(Na) když matka spí a otec v krčmě a když páchne město blátem(Na) Po špičkách odhodím zbraň tu kterou jsem chystal v horečce(Na) na svou i na tvoji hlavu tak teď jsem ji zahodil na vždy(Na) Tak vedle mne s mou srostlá bolestí a vášní a hrůzou a extasí(Na) ty půjdeš A chraň se vzpomenout skrčených lidí(Na) těch plazů s myšlénkami ctihodně starými(Na) ty musíš opustit starou Zem ty musíš přetrhat všecky svazky(Na) Ač plakala a rty se chvěly zpozdilá připravila se k noci(Na) přec šla a každý krok váhala slouchala vzlykajíc chvíli(Na) oddech matky když klaply dvéře vzpomněla dávných přítelkyň(Na) a tanečních sálů a jarního večera a řeky blíže rodných lesů(Na) Eh řek jsem takhle nelze jíti s přítěží proklatých vzpomínek(Na) To jsou ještě výpary bahnisk na nichž rostly naše duše(Na) Nezapomeň co špatného obmýšlel s tebou svět cos vyplakala slz(Na) nezapomeň ran proklatých rukou a smíchu profanujících(Na) Neb že tě od mládí oblékali jako loutku pro hračku mužů(Na) pro domácí rozkoš břichopásků a vilná těla měšťáků(Na) Nezapomeň kterak chtěli aby tvá duše byla Slabá Slabá(Na) pod dechem hříchu aby hledala Krista a Marii(Na) Nechceš zapomenout Už dlouho jdem spolu Minuly noci a dny(Na) kráčíme přes hory a vyhýbáme se příbytkům lidským(Na) Tam kde jmelí visí se sosen tam kde měsíc visí tmou(Na) tam jde se nejlépe tam jsou nejvyšší sny a nejrozkvetlejší(Na) Proč ještě pláčeš Což nevěříš v Nový Život na Jiných Světech(Na) Aby neplakala když jsem ji vedl přes úhory lesy přes vody(Na) pohádky budoucích krás a neznámých tušených krajů(Na) pod světlem večera stříbrným lhát jsem jí počal(Na) A tak jsme šli A přišli k lodím Bylo to truchlivé Moře(Na) a Země podivná město s šedými světly bledými(Na) a okny slepými a věžmi s vrcholy v oblacích(Na) a ved jsem ji k lodi a poručil odvézti v Neznámé Světy(Na) Byl v ní jen známý kapitán tisíci žhavými instinkty(Na) zdál se říditi loď a neznámo jeho mi jméno(Na) je li Osud mstitel neb Osud vysvoboditel(Na) nehlesl ani slovem jen hluboce k zemi se klonil(Na) Byl v ní jen starý kapitán známý mi z mystických zjevení(Na) prostorem neuvědomělých krás my jeli hořícím obzorem(Na) Ha ha já smál se vida ji jasnit se po dlouhé době(Na) a poručil jeti jako bleskem bezpečen daleko od lidí(Na) A jedeme a jedeme vzduch par cinobrových plný(Na) schlad náhle a zšedl poznal jsem že nás šálí ten starý(Na) Jeho moudré poslušné oči kmitaly nejistým zlomyslným bleskem(Na) když uklonil se k zemi a řekl lhned přistanem k cíli(Na) Tu je ta Zem řek potom s poťouchlým lstivým úsměvem(Na) a ukázal na bledý pruh jenž mrtvě se probíral z oblaků(Na) Lžeš pse Tam je zase týž člověk křiknul jsem vztekle(Na) vidím jeřáby na březích skla domů lesknout se v slunci(Na) Tys jedním z lidské té spřeže přiznej se bazilišku(Na) zabiju tě pse vtělené ty Zlo podvodný kramáři(Na) Poklonil se zadrkotav zuby V tom bledý pruh země zas zmizel(Na) a zase na cestu dalekou od světa lidí jsme jeli(Na) Dny prchly a hrůza čekání marného visela na našich srdcích(Na) my seděli v objetí a ona plakala šeptajíc o dávných dnech(Na) Víš kterak v létě dřímal soumrak nad teplými lukami(Na) stříbrné světlo se třáslo nad tichem tajemných pěšin(Na) Vidíš ty pse zas vzpomíná křik jsem Zlověstně mlčel(Na) stařík nad svou busolou drzý k vraždě mě sváděl(Na) Zas pláče pse jeď rychle kde v podvědomí svítá(Na) a kde je radost a hudba a krvavé květy kde voní(Na) Dny prchaly a noci se šeřily Zřel jsem vlasy jí zbělely(Na) snad hrůzou vlny jak ponuře praskaly o boky prohnilé lodi(Na) Vidíš jak vlasy jí zbělely zoufal jsem vidíš proklatý starče(Na) i tys mě oklamal nevěřím tobě nevěřím ne již nevěřím(Na) I zabil jsem jej ranou ukrutnou licoměrného ďábla(Na) paluba houkla pádem a jako smích skříplo to v lanech(Na) Teď už nás neoklame návratem k proklaté Zemi(Na) Neznal Světů Zjevení Umřem Ah takto žíti(Na) Oh marně prosíš nikdy se nevrátím k Zemi ne nevrátím(Na) zkaziv tvoji mladost tvé štěstí a naděje k Zemi přirostlé(Na) A zkaziv duši tvou očekáváním světla které nepřichází(Na) nevrátím tě již Zemi kterou proklínám kolébku Zla(Na) Nezbývá než dočkat se neb umřít v šíleném objetí(Na) na opuštěné lodi na moři mrtvě zeleném(Na) A neplač přec nezvikláš mě moje vůle je pevna(Na) i to je štěstím umřít daleko od bídné Země(Na)

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1079. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Moři. I. (Růžena Jesenská)
  2. Vzpomínka. (Xaver Dvořák)
  3. Rozloučení. (Adolf Brabec)
  4. ČLOVĚK. (Antonín Jaroslav Klose)
  5. POPELEC (Xaver Dvořák)
  6. Sonet o břehu. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Věřím! (Milan Fučík)
  8. Analysa. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Pouť k ráji. (Ladislav Quis)
  10. Intimní sonet. (Beneš Grünwald)