ČLOVĚK.

Antonín Jaroslav Klose

Tohoto světa pouhý syn, den nehalím si do mlžin. Mé touhy ani vlohy nesídlí s polobohy. Ti hledí na vše z dálek svých, jichž taje nikdo nevystih’, a jejich duše velká nejásá s námi, nelká. – Pro lidský cit a čin a zjev v mých prsou hárá, stydne krev, skráň životem mi hoří, že vlnou jsem v jich moři. Jen nad bahenní mloků proud chci v jasno výš a rovnou plout, ať v úskalích se tříštím, či k břehům spěju příštím. I, zmítán rejem tam a sem, tak ob čas mrštit kompasem a v rozmarů svých soulad jen nazdařbůh se toulat. Dnů pán i otrok, slyšet rád na každou strunu v sobě hrát, jež život lidský tají, než stářím popraskají. Tak znám v těch dojmech chřadnout, kvést, být na pokraji pekla, hvězd, a napit se i plaše jen léku z Otčenáše. Tak žiju – byť i soudruh děl, až zajdu: „Snů jen, citů pel, krev snah a slza kropí ty známé lidské stopy.“ Je všecko v tom: „Zde člověk šel!“

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1004. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hymnus. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Má touha. (František Cajthaml-Liberté)
  3. POPELEC (Xaver Dvořák)
  4. Moře! (Růžena Jesenská)
  5. Před válkou. (Jan Evangelista Nečas)
  6. V ZAMYŠLENÍ. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. Duše moje, prozpěvuj. (E. Antonowicz)
  8. Vzpomínka. (Xaver Dvořák)
  9. 32. Stavění. (Jan Slavomír Tomíček)
  10. VI. Tak zvolna – tak smutně – tak sám a sám (Jan Neruda)