32. Stavění.

Jan Slavomír Tomíček

Špatně zděný svět já hněvně bořím, Jejž mi bludné dumy zřizují; Světy nové z mysli vyplují, Na ohnisku nových světů hořím. Do hvězdových plamenů se nořím, Zas se moje světy zničují; Červ mi praví: jináč kolují Boha síly – a mír nový tvořím. Nikdý, nikdý konec této stavby! Nikdý nelze duchu zvolati, Tady přístav daleké té plavby. Věčnost otvíráť mi teprv bránu, Mohu-liž ji rázem pojati, Nejsa ni co krůpěj v okeánu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

192. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POPELEC (Xaver Dvořák)
  2. Unaven marným myslením (Jiljí Vratislav Jahn)
  3. ÚZKOST POMSTY. (František Taufer)
  4. ČLOVĚK. (Antonín Jaroslav Klose)
  5. VE VÝŠI. (Sigismund Bouška)
  6. Mezi stěžni. (Růžena Jesenská)
  7. Víra. (František Cajthaml-Liberté)
  8. Má touha. (František Cajthaml-Liberté)
  9. DOMA V ZIMNÍ NOCI. (Antonín Klášterský)
  10. Hymnus. (Augustin Eugen Mužík)