Hymnus.

Augustin Eugen Mužík

Tvé jsou ty zvuky, jež mi z ňader plynou, i srdce zdroj, zkad ony pramení. Nechť svět se sřítí, lidé všickni zhynou, má láska, dítě, ta se nezmění. Na zemské hroudě kolébka jí není – jeť ona dcerou nadpozemských dum. Sem zabloudila, nesouc vykoupení by vyčkala nás oba nebesům. Den plyne hořký, štěstí naše mizí, však nechť, nám jiný prapor v žití jest. Dokud se srdce sobě neodcizí, bez strachu dáme člun svůj žitím nést. Nechť ždá nás jasno, nechť se obzor sšeří, to lůžko naše vždy dá tepla nám, my sdřímnem v objetí na měkkém peří, jež anděl lásky z křídel svých dal sám.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

901. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 41. Lásko! Lásko! ó ty sladký klame, (Jan Kollár)
  2. ČLOVĚK. (Antonín Jaroslav Klose)
  3. Třeba je můj život (Jiljí Vratislav Jahn)
  4. Život. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  5. BOUŘE. (Svatopluk Čech)
  6. Kam, Lásko, Mládí... (Jaroslav Vrchlický)
  7. Ti zníti bude... (Augustin Eugen Mužík)
  8. Vzpomínka. (Xaver Dvořák)
  9. BUDU S TEBOU! (Čechoslav Ostravický)
  10. RACKŮM NAD VLTAVOU. (Antonín Klášterský)