32. Stavění.

Jan Slavomír Tomíček

32.
Stavění.
Špatně zděný svět já hněvně bořím, Jejž mi bludné dumy zřizují; Světy nové z mysli vyplují, Na ohnisku nových světů hořím. Do hvězdových plamenů se nořím, Zas se moje světy zničují; Červ mi praví: jináč kolují Boha síly – a mír nový tvořím. Nikdý, nikdý konec této stavby! Nikdý nelze duchu zvolati, Tady přístav daleké té plavby. Věčnost otvíráť mi teprv bránu, Mohu-liž ji rázem pojati, Nejsa ni co krůpěj v okeánu. 126

Kniha Básně (1840)
Autor Jan Slavomír Tomíček