Rozloučení.

Adolf Brabec

Již navždy s Bohem mám vám dát, má vlasti, rodný kraji ty, bych zítra, byl jak list z vás svát, jejž nemožno víc najíti. Dnes divně srdcem zahrává si bol a radosť pospolu, když posledně se smrákává, jdu loučiti se k topolu. „Buď zdráv, ty kraji milený, vy lesy, v nichž jsem snívával, i vršku břízou zbělený, z kterého jsem se dívával.“ Na stříbrný tvůj, řeko, pás, na luhy kvítím protkané, tu těžko slza neskane, když má vše zmizet v jeden ráz. Ty zvonku z bílé vížky tam, proč hlaholíš tak smutně dnes, ty cítíš, s tebou kraj i ves, že zítra budu sám a sám! Že zítra bude hlaholit, na lodi vlna, stříkat, hřmít, když oceán kol rozelit, „že nemám více vlasti mít!“

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

916. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Modlitba. (Růžena Jesenská)
  2. POSLEDNÍ EVANGELIUM. (Xaver Dvořák)
  3. Mnoho jsem prožil. (Josef Václav Sládek)
  4. Moři. I. (Růžena Jesenská)
  5. SMUTEK DUŠE. (Ludvík Lošťák)
  6. * * * To bude velký den – a je už blízko příští – (Fred Grygar)
  7. Moře. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Na tvoje rámě... (Růžena Jesenská)
  9. 216. Kam zvuk ten jde vzduchem? Kam krápěj tahle jde proudem? (František Sušil)
  10. Noci na Arkoně. (František Táborský)