Sonet o břehu.

Jaroslav Vrchlický

Když poprvé mne do kolébky kladli, já nevěděl, že stih’ jsem první břeh, že moře – život přede mnou si leh’, by lákal dál mne víry a skal bradly. Teď šupiny snů dávno s očí spadly, zchlad’ v srdci ošlehaném vášní žeh a slední břeh mi kyne po letech, to smrti břeh je, kde vše růže svadly. Však mezi těmi bylo jiných břehů a každý lákal a sliboval štěstí, mír, lásku, blaho, slávu, rozkoš, něhu. Ten ňader dívčích tvar měl, onen lýry, ten v pohár šumící se hloubil v pěsti, leč já zřel ony dva – víc nemám víry.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

776. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CESTY K POZNÁNÍ. (Adolf Červinka)
  2. MOŘE. (Růžena Jesenská)
  3. XCIX. Přemítám, co dlouhou poutí (Jaroslav Vrchlický)
  4. Moři. I. (Růžena Jesenská)
  5. Nevěř více... (Růžena Jesenská)
  6. Utonulý. (Adolf Heyduk)
  7. NA DNĚ MOŘE. (Karel Mašek)
  8. Věřím! (Milan Fučík)
  9. Klid. (Julius Zeyer)
  10. Růže severní. (Emanuel Miřiovský)