Sonet o břehu.

Jaroslav Vrchlický

Sonet o břehu.
Když poprvé mne do kolébky kladli, já nevěděl, že stih’ jsem první břeh, že moře – život přede mnou si leh’, by lákal dál mne víry a skal bradly. Teď šupiny snů dávno s očí spadly, zchlad’ v srdci ošlehaném vášní žeh a slední břeh mi kyne po letech, to smrti břeh je, kde vše růže svadly. Však mezi těmi bylo jiných břehů a každý lákal a sliboval štěstí, mír, lásku, blaho, slávu, rozkoš, něhu. Ten ňader dívčích tvar měl, onen lýry, ten v pohár šumící se hloubil v pěsti, leč já zřel ony dva – víc nemám víry. 111

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický