JÁ DO MOŽNOSTÍ NOVÝCH...

JÁ DO MOŽNOSTÍ NOVÝCH...
Já do možností nových jsem vyklenout chtěl most. Jen přítomnost je pravda a lež je minulost. Já s tím, jejž kdys jsem vraždil, chtěl dobrý zase být, a člověka jak bratra a naděj svou chtěl ctít. A jak bych duši ženy zdvih’ choulostivě v dlani a soucitně a dlouze, tak bez hněvu zřel na ni, to všecko v jasné chvíli, kdy vše se propadá, i příčiny i bolest, zlo, jež nás ovládá. Chci, toužím zapomenout, čím nemohl jsem růst a čím můj život trpěl a krvácel a pust. A než jsem sklenul most, on sřítil se mi, spad. Hlas hrozný světem zněl, jal se mi posmívat. Ze zrušených smluv mocných se ozval hlas mi, řek’: Pojď, můžeš bít zas, vraždit... za starých podmínek. Já vyzbrojiv se k Bohu se pomodlil a šel a zabíjel jsem bratra a sestru zabíjel. 49