JÁ DO MOŽNOSTÍ NOVÝCH...

Antonín Sova

Já do možností nových jsem vyklenout chtěl most. Jen přítomnost je pravda a lež je minulost. Já s tím, jejž kdys jsem vraždil, chtěl dobrý zase být, a člověka jak bratra a naděj svou chtěl ctít. A jak bych duši ženy zdvih’ choulostivě v dlani a soucitně a dlouze, tak bez hněvu zřel na ni, to všecko v jasné chvíli, kdy vše se propadá, i příčiny i bolest, zlo, jež nás ovládá. Chci, toužím zapomenout, čím nemohl jsem růst a čím můj život trpěl a krvácel a pust. A než jsem sklenul most, on sřítil se mi, spad. Hlas hrozný světem zněl, jal se mi posmívat. Ze zrušených smluv mocných se ozval hlas mi, řek’: Pojď, můžeš bít zas, vraždit... za starých podmínek. Já vyzbrojiv se k Bohu se pomodlil a šel a zabíjel jsem bratra a sestru zabíjel.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

891. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZA MATKOU. (Zikmund Winter)
  2. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)
  3. OTÁZKY. (Jan Červenka)
  4. SVÉ ŽENĚ. (Augustin Eugen Mužík)
  5. JEN TĚLO, A TO NA CHVÍLI... (Zikmund Winter)
  6. Co jsem, jen hádám a co je mně po tom, (Adolf Racek)
  7. Až přijde. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Bůh a člověk. (Bohdan Kaminský)
  9. None (Josef Holý)
  10. ŽIVOT NEPŘÍTEL. (Zikmund Winter)