MELANCHOLIE ŽIVOTA

Antonín Sova

Vozil jsem nudu po městech širých a truchle zamlklých(Na) teskných jak ce přítomnost minulost ce i budoucnost(Na) Střech prejzy sesed dřímaly v měk vodo zeleni(Na) jaro zelo na stup chrá květiny sněž(Na) Vozil jsem zimomřivou tupou a slepou pro všecko(Na) oba jsme ponuře mlčeli zahrani v své plaidy(Na) Visionářským prázdnem je zrak smaragdem planul(Na) ruce je mne studily a je dech mne zmučil(Na) Koneč V hlubokých lesích snů hodiny vyčkal(Na) To bylo echo Straš a tesk jak stisk jsem hrdlo(Na) Postál jsem nad dlouho Ani lístek se nehnul(Na) Zdra samci mne čekali dávno do svého kruhu(Na) Dlouhou a hrdou a těznou řeč jsme mluvili tenkrát(Na) na sklonku podzimu rozváž stárnou prodaj hloupnou(Na)