DO SVĚTLÉHO LESA, JENŽ ZAPOMENUTÍM SE NAZÝVÁ...

Antonín Sova

Do světlého lesa jenž zapomenutím se nazývá sám jsem šel(Na) na listí žlutém tkal západ svých růžových osnov dech(Na) ze vzdálených ostrovů v moři ze vzdálených samot kdos pěl(Na) nic nepohnulo se ticho tak bylo a svítil mech(Na) Sem k pramenům pít mne poslaly nejprostší duše Já šel(Na) a po stezkách ztratit se chtěl Cos nevyřknutého v rtech(Na) cos nedoplakaného v očích já neukončeného měl(Na) cos nedobouřeného v srdci a nedosněného v snech(Na) Jen jedné mrtvé s krvavým srdcem jsem nemohl zapomnít(Na) Já cítil v své ruce tu ruku a horké to čelo a slyšel jsem znít(Na) spád melancholických slov jež s šumem listí šly se mnou(Na) Že tragický měla skon a nikoho v světě a duši tak jemnou(Na) hlas její dnes mrtvé se zoufalým zvukem v mé duši chvěl(Na) V les hlubokých zapomenutí já proto nedošel(Na)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	4
Celkem veršů:	14
Neurčeno:	14 (100 %)