ZPÍVAL JSEM ZA RÁNA
1-1Zpíval jsem za rána (města se otřásla podezřívavým žasem):
1-2Pod jedním praporem nikdy se nesejdou národy k hostinám kýženým,
1-3veliké myšlenky ve všech jazycích nikdy se nestanou stejně cennými,
1-4víno ras nevyšumí, by ve slově lidskost nebylo špíny sobectví.
2-1Dave, jenž vlastenčí! Moderní šosáci, chauvini mezinárodní!
2-2hvízdám si za rána posměšně. Zpívám však slávu geniům,
2-3kouzlům jich umění v přírodě vkotvených, vonících černou hrudou,
2-4silné té vůni, jež probouzí znovu a dovede rozjiskřit duše...
3-1Jich nápoj tisícletých lží, jak kosmos starých a vylisovaných vůní
3-2a z hroznů hříchů nejstarších chutná, když velké, všelidské já
3-3plemenným ohněm v něm zbarveno stříká a hoří v něm, svítí,
103
4-1a rád jsem, že jej má také národ tak zmučený. Národ hrabivých sobíků.
4-2Národ chlubných otroků. Talentovaných snobů. Vyučenců cizích grimas.
4-3Národ rozumujících Bazarovů, i nudných i nepůvodních.
104