ZAMYŠLENÍ

Antonín Sova

ZAMYŠLENÍ
Zamyšlení stálo v mé duši jak měsíc nad jezery, parodista dnů. Ocelově chladné ticho zvučelo v drátech přepínajících dimense mé bytosti od jižních pólů až k severním, kde myšlenky shasínaly. Elegik, jenž se již vyplakal nejsmutnější písní, bojovník, jenž nemoh’ zadržet dlaní smrtelné rány, milenec, zhnusený objetím po posledním triumfu pudů, toť já jsem, v pustině života, v tupém zamyšlení. Krev kdysi elektrisovaná a prolnutá žhavostí slunce, šumí teď tiše, kolujíc vychladlá v pozdních měsících, v nichž dozrálo, co mohlo dozrát, a dokvetlo, co mohlo kvésti. Zamyšlení stojí v mé duši jak měsíc nad jezery, parodujíc mou touhu po velkých snech a budíc mou úzkost. Mé srdce však, mozek můj hladoví, den ze dne, rok k roku. 122

Kniha Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)
Autor Antonín Sova