UBITÁ MYŠLENKA

Antonín Sova

UBITÁ MYŠLENKA
Můj lovčí zámek spal a chrti moji spali. Jen sosny šuměly. Po sloupech klenutí mých sálů vrhaly obrovské stíny z dálí. Lodi se chystaly v pobřeží k odplutí. U krbu orel zabitý. Z těch perutí krev na koberce blankytné se valí. Můj šíp jej zasáhnul, když vzpjal se k odplutí ve vůni mátovémátové, jak zbloudil přes mé skály. Nad orlem zdrcený tu sedím, nespouštím svých očí z očí těch, démantům vyhaslým jež rovny, dožehly, tuhnouce v zakrvení. A lodi pískají v pobřeží k odplutí, noc míjí a zas noc... Jak u vytržení já oka nespouštím z těch mrtvých perutí. 123

Kniha Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)
Autor Antonín Sova