SLOKY

Antonín Sova

SLOKY
Svou duší procházím, ten proměnlivý obzor její, spí šedý nad ní dým a ohně hoří znaveněji. Jdou roků přívaly, jak povodně se duší řítí, kde stromy bývaly, teď písku pláně slídou svítí. Běd přípřeže tu jdou kolejí v dálku vyšlapanou, – já vrátný, dnem i tmou je pouštím srdce černou branou. 125

Kniha Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)
Autor Antonín Sova