KDYŽ RÁNU ČLOVĚK ČEKÁ

Antonín Sova

Když ránu člověk čeká, překvapen je polibkem, jenž místo rány dán. Kdo měl mne zkolit, k vraždě připraven, mne přesvědčit šel, že jsem milován. To mistrovský tah... V ruce dýka je, co vyčkávají rty tak oddaně, zda ret můj příchylně se přissaje, neb vzchopí-li se mlčky k obraně. To mistrovský tah... hanba, pohana, zlá urážka v líc jednou vmetnutá za usmíření smutné prodána, však dýka ještě trčí nehnutá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

cid, maur, rodrigo, valencie, jimena, alfons, maurský, sancho, alfonso, zamora

106. báseň z celkových 232

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tu vyčkáme, až Křivoklát (Gustav Dörfl)
  2. JANU NERUDOVI. (Růžena Jesenská)
  3. VIRAGO. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Útěk na Sionu. (Jan Pelíšek)
  5. V. Bol Jimeny a přísaha Cidova. (Jaroslav Vrchlický)
  6. VIII. Testamentum militare. (Jaroslav Vrchlický)
  7. XXXII. MISTR POPRAVČÍ, ŘEČENÝ ODRANÝ ŽIVOT. (František Leubner)
  8. Nuž pokračujme, kdo víc při tom ztrácí, (Jaroslav Vrchlický)
  9. SBĚH (Rudolf Illový)
  10. III. Král Cida námluvčím. (Jaroslav Vrchlický)