KDE JSME SI HRÁLI, BYL I RÁJ I ZLO

Antonín Sova

KDE JSME SI HRÁLI, BYL I RÁJ I ZLO
Kde jsme si hráli, byl i ráj i zlo, i rodičů dvou peklo, tam otci tolik vzletů pohaslo a matčiných slz teklo. To nebyla jen tichá idyla ruk, jež se objímaly, dva životy to mnohdy zabila zlá rada, její žaly. Že mládí naše mělo tykadla, jež vidí víc, než tuší, z pohybů, slůvek všedně vychladla ta denní cesta duší. A nejen z úsměvů i z výčitek drahými těmi místy nám zatrpklého mládí pramen tek’, a zkalen křišťál čistý. 11