MLADÉMU DRUHOVI

Antonín Sova

MLADÉMU DRUHOVI
Je chvíle blahořečení, zrozená z víry. Jsou všicci velcí snové ztečeni, svět volný, širý. K jistotám žití míří hrdý krok, je pevnost v hlasu, den z dnů se řadí, ze dnů v rok, jde z roků život k času. Dny boží tvoje jsou, ty víš, jsou na potěchu, ty po svém sobě vystavíš nad hlavou střechu. Zaseješ sémě, vsadíš stromoví, požádáš ženu, pak vyjdeš, člověk hotový v seč zápasů, dnů změnu. Snad poznáš jednou touhy ubité, kdo tisk' tě, soužil – ty nepoznáš však hanby té, bys utiskovatelům sloužil. 41