KDYŽ PŘÁTELSTVÍ ZEVŠEDNÍ

Antonín Sova

KDYŽ PŘÁTELSTVÍ ZEVŠEDNÍ
To první se odváží vyslovit žena, kdy zevšední buď láska neb přátelství v pusté nudě dní, tu dýkou ti vbodne to slovo a v srdci otočí. A zpříma stojí, když hledí ti jako dřív do očí. Teď zvíš to, že čeho ses neodvážil, prvá se tkne, teď tajemství rozkřiknuto, jež srdce tvé uzamkne, cos cítil, vlak nevyslovil, to vysloví jasně ona, cos myslil, že mohlo by ožít, to v jejích rtech dobito skoná. To musí vždy přijít, když zasek' se lží neb pravdy spár boj rozhodnut posunkem, slovem, zhnušením, odsudkem, buď lásku neb přátelství rozerval v bitevní cár, a s chladným, již před popravou přicválal rozsudkemrozsudkem. 45