PÍSEŇ O VĚRNÝCH PRŮVODCÍCH

Antonín Sova

PÍSEŇ O VĚRNÝCH PRŮVODCÍCH
Šlo se mnou, celý život šlo, co nejvíc v mládí bolelo, neb radostí co vykřiklo, než temna dálek proniklo. Až k stáří vše šlo duší moumou, co zpěvem bylo, tancem, hrou, ozvěny luhů, lesů šum, i důvěrný hled k nebesům. Nad poli nebe chladivé se stále drží hlavy mé, a mého srdce tíží umí nést ukolébavka zpívajících hvězd. 52